POZNÁVÁME SVOJE OKOLÍ 1.

Poznáváme svoje okolí 1.
BRDY 1. - HŘEBENY - CUKRÁK


klikni pro zvětšení
Hřebeny Brd - pohled od jihu (zdroj: www.brdy.info)

BRDY

Brdy jsou pohoří táhnoucí se více než 70 km jihozápadním směrem od Prahy. V celé své délce představují prakticky jednolitý pás lesních hvozdů, z nichž některé si zachovaly ještě charakter původních smíšených porostů. Ač leží v samém centru země, Brdy jsou místy až neuvěřitelně liduprázdnou krajinou. V kopcích nenajdete žádná turistická centra, hotely, chatové kolonie (vyjma malé části na jejich severovýchodním výběžku), ba ani obydlené vesnice a o průmyslu vůbec nemluvě. (foto: V.Toušek, archiv a archiv ČT; zdroj: internet)

 klikni pro zvětšení

Brdské Hřebeny a Český kras - Müllerova mapa Čech 1720


GEOLOGICKÁ HISTORIE

Před stovkami milionů let tu bylo pevninské jezero, které se spojilo vlivem pevninských změn s mořem, a to později ustoupilo. Z pohledu geologického patří Brdy k souboru starohorních a prvohorních hornin. Jsou tvořeny náhorními plošinami složenými hlavně z břidlic, kambrických slepenců a k severovýchodu přechází v křemencové pásmo. Vrcholy dosahují výšek v rozmezí od 650 - 865 m, údolí se pohybují ve výškách okolo 400 - 500 m. K nejvyšším vrcholů patří Praha (862 m), Nad Maráskem (800 m), Hradiště (843 m), Třemšín (826 m) - nejvyšší hora Brd, Brdce (839 m), Tok (864 m), Štěrbina (753 m), Kočka (789 m), Hlava (788 m), Třemošná (779 m), Studený vrch (660 m), Plešivec (654 m), Listevník (606) a Točná (505 m).

 klikni pro zvětšení

HŘEBENY

Brdy lze rozdělit do na tři části: Hřebeny, Střední Brdy a Jižní Brdy. Hřebeny - jsou ze všech brdských oblastí bezesporu nejznámější. Je to téměř jednolitý, v celé své délce zalesněný hřeben, táhnoucí se přímým jihozápadním směrem od jižního okraje Prahy (Zbraslav) téměř až k Příbrami, tedy vzdušnou čarou cca 35 km. Směrem k jihozápadu hřeben stále mírně nabírá na výšce. Nad Prahou začíná Cukrákem na kótě necelých 400 metrů, na jihozápadě se pak výška kopců pohybuje těsně pod 700 m. Přes celé pohoří vede hřebenová turistická trasa (červená značka). A jak začíná hřeben Cukrákem, tak i naše první výprava směřovala právě na Cukrák.

klikni pro zvětšení 

CUKRÁK

Zdaleka viditelná věž na úpatí Brd patří televiznímu vysílači Střední Čechy „Cukrák“. Stavba vysílače byla zahájena v roce 1959 na kopci Kopanina (411 m), dne 1.listopadu 1961 byl vysílač uveden do provozu a o týden později 7.11.1961 už běželo pravidelné vysílání. Tehdy dokončená věž měla výšku 193,5 metrů a vysílač měl výkon 30 kW.

 klikni pro zvětšení klikni pro zvětšení

V roce 1974 - 75, kdy se připravovalo vysílání ČT 2, prošel vysílač rekonstrukcí, kus ho bylo uříznuto, na vrchol byl helikoptérou nasazen nový díl a na špičku laminátový nástavec, takže dnešní výška věže je 220 m. Úpravy vysilače proběhly ještě v roce 2002, kdy byl namontován opět pomocí helikoptéry nový laminátový nástavec.Věž je svařena jen ze 6 milimetrů tlustého plechu do tvaru rotačního paraboloidu. Přesto celá konstrukce váží okolo 2.000 tun a je ukotvena na betonových základech v hloubce 12 m. U základu má průměr 16 m, v nejvyšší části (ve výšce 195 m) jen 1,22 m. Následuje laminátový nástavec o průměru 1,6 m a výšce 17 m s anténami. Dnes má vysílač Praha-Cukrák na 26 kanále (ČT1) výkon až 1MW.

 klikni pro zvětšení

Při naší návštěvě jsme měli štěstí na "dramatické" počasí. Zleva: Václav Toušek a Jiří Michal se syny.

klikni pro zvětšení

V 90ti metrech byl značný vítr. Za Jiřím Michalem a jeho dětmi stojí Milan Kusbach, který nám výstup umožnil.

Uvnitř věže je výtah, který jezdí až do výše 137 m. Stavba je členěna na několik podlaží. I. patro je ve 30 m nad zemí, kde je prostor původní služebny, využívaný jedním z operátorů mobilní sítě. IV. patro je ve výšce 90 m, V. patro ve 120 m. Proti působení větru je stavba vybavena protikyvnými závažími na vrcholu věže, dvou a půl tunové závaží ve 142 metrech a o polovičku lehčí závaží nahoře v laminátu. Vysílač nevysílá jen pro nás, diváky, ve středočeském kraji, ale posílá signál i na další, podobné vysílače v ostatních regionech. To jsou magistrální trasy a zajišťují rozšíření signálu do celé republiky.

 klikni pro zvětšení klikni pro zvětšení

Vysílač vysílá: ČT 1 - 26. kanál - 1000 kW; ČT 2 - 53. kanál - 18 kW; NOVA - 1. kanál - 150 kW; PRIMA - 7. kanál - 20 kW; Regina - 100,7 MHZ - 21,5 kW; Digitální vysílání - 25. kanál. Dále zde mají pronajaté prostory pro umístění antén Český mobil, Radiomobil, záchranná služba, hasiči, policie, integrovaný záchranný systém a jiní. Celkem je to asi 120 antén všeho druhu se všesměrovým vyzařováním. A jedna lahůdka, která určitě potěší všechny příznivce Brd. Vytápění celého komplexu staveb. Žádné komíny, žádná tuhá paliva, žádný kouř, ale teplo je všude. K vytvoření tohoto příjemného prostředí je použito odpadního tepla vysílače, které se tvoří při vysílání na chladičích v suterénu budovy.

klikni pro zvětšení 

Pohled jižním směrem.

klikni pro zvětšení

Pohled západním směrem.


HISTORICKÁ VZPOMÍNKA

Ještě dnes se o tom dá mluvit jako o velké frajeřině. Když 21. srpna 1968 nechal tehdejší šéf Ústřední správy spojů Karel Hoffmann vypnout Československý rozhlas, nejmasovější svobodné médium v zemi, připravovali se už na různých místech v Praze redaktoři Československé televize k improvizovanému vysílání. Ve městě plném tanků dokázali šest dní připravovat a odbavovat svědectví o brutalitě okupačních vojáků.

Tanky před budovou Plodinové burzy na Gorkého (dnešním Senovážném) náměstí, kde sídlilo vedení ČST. Okupanti zadrželi ředitele Jiřího Pelikána, vysílání se jim ale zastavit nepodařilo.

Mezi čtvrtou a pátou hodinou ráno se v Měšťanské besedě sešlo několik redaktorů, mezi nimi i moderátorka Kamila Moučková. Vysílání se jim ale podařilo spustit až kolem sedmé. Čekali, až technici připraví vysílače. Signál z Měšťanské besedy odcházel na vysílač Cukrák pro Prahu a střední Čechy a odtud do dalších lokalit. Moučková stačila přečíst několik zpráv a vyjádření československé vlády, když vtom do studia A, odkud se vysílalo, vrazili ruští vojáci. Moučková odmítla rušit vysílání a neukončila ho ani po telefonátu ústředního ředitele ČST Jiřího Pelikána, kterého drželi ruští vojáci v jeho kanceláři v budově Plodinové burzy v ulici Na příkopě. „Zeptala jsem se ho, jestli ho drží pod krkem. Řekl mi, že jo. Tak jsem mu odpověděla, že na to kašlu a že budeme vysílat do té doby, než zhasne Cukrák,“ líčí Moučková.

Jiří Svejkovský a Kamila Moučková připravují televizní zprávy v provizorním studiu. Je druhý den okupace, 22. srpen 1968.

Vzdorování moderátorce vydrželo jen několik minut. Vojáci dostali příkaz vysílání bezpodmínečně ukončit, vyhnali redaktory do atria a rozstříleli vysílací zařízení. Zatímco studio ve Vladislavově ulici bylo obsazeno vojáky, druhý vchod do Besedy z Jungmannovy ulice byl volný a tady se také sešli zbývající redaktoři, aby se poradili, jak pokračovat ve vysílání. „Někdo oznámil, že se už snad připravuje náhradní studio v suterénu kavárny Skaut ve Vodičkově ulici. Studio ve Vodičkově ulici sloužilo jako pomocné pracoviště pro natáčení různých pořadů, takže stačilo jenom zapnout kamery a zajistit přenos signálu na vysílač Cukrák. Za komentátorským stolem visela mapa Československa, před ní seděl Jiří Svejkovský a Věra Kunderová, manželka spisovatele Milana Kundery. Vysílání ze Skautu naproti Novoměstské radnici ovšem dlouho nevydrželo. Krátce před polednem se redaktorům ozvali kolegové z vysílače Cukrák, že se k nim blíží sovětské tanky. Jejich útok se objevil v přímém přenosu na obrazovce: kameraman Krejčí snímal blížící se tanky oknem do doby, než se vysílač odmlčel. Televizáci z Cukráku včas zmizeli, vysílač se ale Sovětům podařilo nadobro vyřadit. Nefungoval ani další vysílač na Petříně, takže Praha byla bez televizního signálu.

Poslední tečka za srpnem 1968: komentátoři ČST se v lednu 1969 vyjádřili k upálení Jana Palacha. Zleva: Jiří Svejkovský, Jindřich Fairaizl, Karel Kyncl, Vladimír Branislav, Zdeněk Lavička, Vladimír Škutina, Ladislav Daneš, Bohumil Toninger, Karel Pech a Jiří Kantůrek. Pro většinu z nich to znamenalo konec televizní kariéry.

Po 27. srpnu 1968 se Československá televize definitivně odmlčela. Vysílání obnovila až 4. září večer. Pro diváky se zdánlivě nic nezměnilo: na obrazovce se objevily tytéž tváře jako před a během okupace. V pozadí ale už probíhaly ostré čistky. Třicátého srpna 1968 ustavila vláda Úřad pro tisk a informace (přezdívaný jako ÚTISK) a de facto tak obnovila cenzuru, 23. září obdržel „kolektiv pracovníků Čs. televize v českých zemích“ cenu míru za srpnové vysílání. O dva dny později vláda odvolala ústředního ředitele ČST Jiřího Pelikána, jednu z klíčových postav srpnového vysílání. V televizi začala normalizace.


klikni pro zvětšení 



Nahoru