VÝSTAVA 1972 a 1974

Výstava "Příroda, krajina a člověk" v roce 1972 a 1974.

Václav Toušek (fotografie) a Pavel Miler (poezie) v letech 1972 až 1974 vytvořili společně soubory "Kampa", "Šumava", "Fragmenty dne", "Znamení krajiny", "Uprostřed cesty" a další. Tyto fotografie pevně svázané s poetickými texty pod společným názvem "Příroda, krajina a člověk" byly vystaveny v září až říjnu 1972 v Krajském divadle Kolín a v červnu 1974 v dnes již zaniklém Divadle v Nerudovce v pražské Nerudově ulici (tady společně s keramikou Evy Symonové).
Výstavy se setkaly s velkým návštěvnickým zájmem, ale prohlubující se politická tz. "normalizace" již nedovolila připravenou knižní podobu těchto souborů. Proto tyto texty dnes připomínáme alespoň samostatně s obrazovým doprovodem instalace výstavy v Divadle v Nerudovce.

klikni pro zvětšení  klikni pro zvětšení
Venkovní upoutávky výstavy v Divadle v Nerudovce v Nerudově ulici 23 v Praze v roce 1974.

klikni pro zvětšení klikni pro zvětšení 
Na levé fotografii vchod do výstavní síně v Divadle v Nerudovce a na pravém snímku druhý zleva Pavel Miler a třetí zleva Václav Toušek při vernisáži výstavy v roce 1974.



Kampa

Uprostřed ve zdech
roznášených mravenci
roztržené jitro
a první silueta bodavého ticha

Rosa obchází kolem
při sykotu uhasínajících plamínků

Je mlčenlivo

Pěšiny se rozutekly
a přicházelo bělení stínů



klikni pro zvětšení  klikni pro zvětšení
Interiér instalace výstavy v Divadle v Nerudovce v Praze v roce 1974.



Šumava

Mnohé obráceno ke slunci
čeká
vysvobození
větrem rozlámaných brázd

Bylo odpoledne
slunečních luků

Keřově modré proto
vytrubovalo jedinou odpověď

Dřevo časem prorostlé
viselo od stropu v praméncích

Jahodový plyš

Ornamenty cvrlikání
vypichovaly vzduchu očka

Na půdě lesa a stromu
vykládané jeřabinovými očky
žal sekyry se uzamkl

Pěšina vodou zarostla
Hebká srst lesa si setřela
mokré čůrky nebes

Bezinka táhne kříž dne
do kočičích drápků lesa



klikni pro zvětšení  klikni pro zvětšení
Interiér instalace výstavy v Divadle v Nerudovce v Praze v roce 1974.



Fragmenty dne

Strže oblaků v obnažené louce
a zrna poházené rosy

Věčný vír rašení
s čmeláčí violou dokořán

Ráno se rozstříklo
a zůstal pohled z havraních karet
srdcová – krvácející trnka
na úponcích rozkvetlých oblaků

Drozdí kameny v talárech voskovic
chlad v poupatech vraních větrů

Slunečnice loupe semena paprsků

Palečnice troubí píseň listových žebříků
jak by popel odevzdával jazykům plamen
sůl vdechnutá zrníčkům ve větrech písků

Hrající varhany lesa

Ze znaků vzkříšení
tká se zelený goblén
Plazivě uléhá paloukem
čeká na dopis lišaje

Venuše háje
s domovem chladu sojčích brků

Uléhá keř
s každé strany
okusován deštěm

Touha přechází s pařezu na pařez
mávnutím poslední listové křivky

S brýlemi choroše pne se strom

Kameným zrakem
pláč opuštěného Krista
Mandlová zář hořkosti blesku
Stříbro v šupinách se trhá
s červenou čepicí stromu

Na zápraží pařezů
oddělené hlavy

Doběla svlečené dřevo

Pomalu ubývá božích muk
a dřevěných sluncí

Končilo se zaklínání vlků
v prolnutých úpatích

Slunce si mylo stopy
po doteku

Rozkrojení dne
nastavuje si zrcadlo

Klíčková noc
V lodicích komáři
s patou od rumělky
a mnoho povadlých smíchů

Mraky
dechem větru
si vytesaly obelisk

Večer vytrubování piskořích stébel

Chaloupky splétají vosk do copánků
a vzduch se přichází zahřát
do studánek

Džbán tmy nalít do alejí

Podvečer jde k márám
v kapičkách klinkání



klikni pro zvětšení  klikni pro zvětšení
Interiér instalace výstavy v Divadle v Nerudovce v Praze v roce 1974.



Znamení krajiny

Planá krajina s jizvami nebe
a plachý výkřik očí země

Ráno se vpíjí do zrcadel obrysů

Bloudící ticho zamčeno do trsů
jen vlasy trav si hrají

Hořkost hlíny
si ve žluči vyrazila
srdíčka Kristových ran

Pod kůrou lesa
padlé stíny vážek

Hedvábná hříva kmenů
a luk s tětivou dokořán

Ruce stromu zapřahají
poslední zbloudilý oblak

Stojí tu
větrem do větví svléknutý
prosí napřaženým dřevem

I blesk zapomíná

V ohradách pochytané stesky
a chomáčky ovčích vln
tráva se rozestoupila

Vyvřelá země
jak krtina rovu
a otevřený kříž pěšin

Bázlivé kameny uléhají
v království měkčím
než duše bezinky

Pod hebkými prsty
formuje se voda
a přivřené oko tůně
si svítí zlatem stulíku

Slovo uteklo od mámivého ticha
I pěšiny
Jizvy dne byly stále pravdivější

Poslední sten rozhodil své kostky

Kameným pláčem se rozeštkala
KRAJINA



klikni pro zvětšení
Pozvánka na výstavu v Krajském divadle Kolín s fotografií V. Touška a poezií P. Milera.
klikni pro zvětšení  klikni pro zvětšení
Pozvánka na výstavu v Divadle v Nerudovce v Praze v roce 1974, pro kterou vytvořil kresby dnes známý herec Ota Jirák.
klikni pro zvětšení
Přebal katalogového sešitu výstavy v Divadle v Nerudovce v Praze v roce 1974.



Uprostřed cesty

Partiturou lesa
tichý výkřik samoty

Kdesi milníky pařezů
a potoky do běla vydrhnuté
Na břichu kopce
borovicové hlídky

Polehává oblak
Medovou vůní prostřeno

V záňadří lesa
Pavoučí oddénky
a stolisté trsy slz

Pod mozaikou padlé mlhy
dusící sten ticha
provlhlý k zalknutí

Rukávník prstě
jak měkká ruka
slunečnicového svítání

Ornament paprsku
na brokátu rána

Jen jednou si oheň vzpomene
a bez vánku je tratoliště

Ruce pařezu – poslední
šepot umírajícího rezekvítku

Slunce si pouští
prasátka po krajině

Dřevěné kůstky rozházeny
po mlatech hor
Marná vzpomínka
listové koruny

Doupata stínu
ve vlásečnicích stráně

Bosá noha stesku
na rozkvetlé hlíně

Den natažený na kříž lesa

Parohy větví ženou
na pastvu
své zelené stádo

A do bílého kamene vtesává se
pověst roztroušených mušlí
Byl čas návratů

Slunce žalo zem

Užovčí kořínky v povijanu mechu
a odlesk štěpiny světla

Obejmutí kořenu
prsty loučového rovu dokořán

Po duběnkách
voní copy pařezů

Skoro bázlivě uléhají
tepny stromu

Kolem praménky dřeva
a pokroutky listů

Jako by jediná možnost
uřkla kmen

Je zavírání poupat



klikni pro zvětšení  klikni pro zvětšení
I když v roce 1972 - 1974 většinou noviny již nereagovaly na jinou tvorbu než prověřeně komunistickou, našla se vyjimka v roce 1972 v deníku Svoboda (levá ukázka) a v roce 1974 v deníku Práce (pravá ukázka).
klikni pro zvětšení
Magazín Československá Fotografie v srpnu 1974 uveřejnil namísto plánovaného souborného hodnocení obou výstav dvojstránku s fotografiemi Václava Touška bez dalších komentářů.



Nahoru
Zpět na "Václav Toušek"