Historie Jindřišské věže v Jindřišské ulici v Praze 1.
 |
 |
Zvonice kostela sv. Jindřicha a sv. Kunhuty
Karel IV. – císař římský a král český podepsal 3. dubna 1347 na Křivoklátě zakládací listinu Nového Města pražského. Tento velkolepý urbanistický záměr ve středověké Evropě nenacházel obdoby.
Hlavními centry Nového Města pražského se staly Dobytčí trh (Karlovo náměstí), Koňský trh (Václavské náměstí) a Senný trh (Senovážné náměstí). V této době byly též vytyčeny Jindřišská a Vodičkova ulice, které spojovaly všechny tři hlavní trhy. A právě v Jindřišské ulici byl postaven již v polovině 14. století farní kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty spolu se hřbitovem, zvonicí, farou a farní školou.
První zmínky o původní dřevěné zvonici se objevují v letech 1472 - 1475. Nynější renesanční zvonice ze 70. let 16. století stojí na místě tehdejšího hřbitova. Je postavená z kamene se čtvercovým půdorysem s dvěma kordónovými římsami. Ve zvonici je umístěn pozdně gotický zvon z r. 1518 o průměru
V době výstavby zvonice byly vyrobeny i věžní hodiny se dvěma cimbály datované r. 1577. Za švédského obléhání Prahy v r. 1648 byla zvonice využita obránci Prahy a tím silně poškozena. Zásadní opravy se zvonice dočkala až v roce 1878 - 1880.
Dlátovitý tvar střechy s nárožními věžičkami dle návrhu arch. J. Mockera z r. 1874 je pokryt břidlicí. Tato střecha a její unikátní krov se svou majestátní výškou
Nahoru
Věž ve věži.
 |
Název této kapitoly v sobě obsahuje všechno, čím bylo nutno projít, než bylo dosaženo základního cíle: Zpřístupnit a komerčně využít 400 let starou zvonici tak, aby vyhovovala návštěvníkům třetího tisíciletí a přitom absolutně respektovala přísné požadavky památkové péče kladené na tuto unikátní středověkou stavbu.
Zdánlivá přednost přesně definovaného prostoru se postupně stávala velmi omezující skutečností. Kdo nestavěl výškovou stavbu v hotovém obalu, neuvěří. Nebylo možno využít téměř žádných moderních standardních postupů. Nebylo možno využít jeřáby ani stavební výtah, využití hydropneomatické dopravy betonu bylo pro malý počet oken ve věži velmi omezené. Selhaly všechny moderní geodetické měřicí metody uvnitř věže a objevovaly se další a další obtíže, které stavebníky postupně vracely do metod a postupů, kterých používali naši předkové ve středověku.
Realizovaná vestavba Jindřišské věže využívá nevelkou plochu půdorysu vnitřního prostoru věže - cca
Architektonické řešení vestavby respektuje materiály a měřítko detailu, které je vlastní původní stavbě a je nositelem atmosféry vnitřního prostoru věže. Jeho cílem je mimo jiné zřetelně odlišit nově vkládané konstrukce od konstrukcí původních. Tento záměr řeší použitá skladba materiálů vložených konstrukcí a tvarování detailů - například sloupy odsazené od líců původních zdí věže, zkosené rohy sloupů směřující do prostoru místností, odskok a zeslabení úzkého pásu stropní desky podél původních zdí a detail tvaru stropu - jehlanové prolomení. Stupně schodiště jsou vyneseny na středových schodnicích, přičemž schodišťové stupně, které tvoří železobetonové desky s keramickým obkladem, se nedotýkají obvodových zdí a jsou odděleny mezerou cca
Otevření nové nové vestavby předcházely dva roky intenzívní práce a také jeden mimořádný den, ve kterém byla otevřena makovice věže a vyjmuty staré dokumenty z roku
První z nich sepsal magistrátní úředník Adolf Jedlička, druhý pak klempíř Stanislav Píč. Oba jsou obrazem své doby jak profesí autorů, tak úpravou, ale zvlášť obsahem.
Druhý autor projevil nejenom respekt k historickému aktu otevření makovice věže na rozdíl od oficiálních orgánů a příslušných osobností, ale i dávku osobní odvahy, když napsal:
"DNES PRÁCE OPRAVDU HODNĚ, DOBA DOSTI KRUTÁ, MORÁLKA ŠPATNÁ.. LOUČÍM SE A PŘEJI VÁM MNOHO ZDRAVÍ A LEPŠÍ ZÍTŘEK."
V pamětních spisech ukládaných do "makovic" věží bývá zvykem informovat generace budoucí o politické a občanské situaci v minulosti i současnosti. Tohoto úkolu se ujal tehdejší prezident České republiky pan Václav Havel, Jeho Eminence Miloslav kardinál Vlk, primátor hl. města Prahy MUDr. Pavel Bém, páter kostela sv. Jindřicha a sv. Kunhuty Vladimír Kellnar, předseda PEN klubu spisovatel Jiří Stránský a autoři projektu nová věž ve věži Jindřišské Petr Švestka, Josef a Martin Podzimkovi.
Při slavnostním aktu za přítomnosti primátora hl. města Prahy MUDr. Pavla Béma, představitelů katolické církve, starosty Prahy 1 a mnoha dalších významných hostů z řad odborníků, kultury a nejbližších spolupracovníků této stavební akce byly dokumenty zaletovány do dvou původních a třech nových pouzder. Tato událost, která byla zahájena velebným zvukem desátého nejstaršího pražského zvonu z roku 1518 Maria, vrátila této nejvyšší pražské volně stojící zvonicí sv. Jindřicha její postavení, které jí vždy na Novém Městě pražském právem náleželo.
Nahoru
Zvonkohra v Jindřišské věži
 |
 |
V původním unikátním krovu z roku 1879 v 10. patře Jindřišské zvonice je od roku 2003 umístěna nová zvonkohra od Petra Rudolfa Manouška.
Zvony byly odlity ve spolupráci s holandskou zvonárnou ROYAL Eisbouts. Řídicí elektroniku dodala firma Clock-o-matic.
Prostor krovu je charakteristický krátkou akustikou, což je vlastnost velmi výhodná pro zpěv a nástroje s průraznějším zvukem (flétna, housle). Proto je prakticky ideální i pro využití v naší zemi stále unikátního hudebního nástroje - přesně laděného souboru litých bronzových zvonů.Na rozdíl od obvyklých instalací v otevřených věžích byla nová zvonkohra pro Jindřišskou věž projektována od samého začátku jako komorní nástroj pro poslech v uzavřeném prostoru. Podobná koncepce nemá v České republice obdoby a není obvyklá ani ve státech s mnoha desítkami zvonkoher. Přibližné porovnání by bylo možno nalézt nejblíže v Japonsku. Jindřišská věž má i další prvenství: jedině zdejší zvonkohra je využívána jako skutečný hudební nástroj, ať už samotný nebo s dalšími hudebními nástroji či zpěvem. Kromě automaticky řízené hry s 1152 předvolitelnými skladbami umožňuje elektronický systém i ruční hru pomocí ovladačů jednotlivých bicích kladiv. Hudebník tak může přímo improvizovat nebo doprovázet hrou na zvony např. pěveckou produkci nebo jiné hudebné nástroje (klavír, harfu, kytaru, saxofon apod.). Zanedbatelná není ani možnost přímého záznamu živé hry do paměti počítače a následného opakování.
Soubor 10 nových zvonů symbolizuje své předchůdce: zvony, které z této věže byly odebrané a posléze rekvírované či přelité. Jediný zvon Maria přežil všechny ostatní a dnes je součástí rekonstruovaného interiéru věže. Jeho hlas se proto stal základem ladění nové zvonkohry, na jejíž hře se bude pravidelně podílet.
V samém centru Prahy tak vznikl skutečný unikát: malá koncertní síň s neobvyklým hudebním nástrojem, navíc v mimořádně cenné architektonické památce.
 |
